Chuť, o které se budou psát dějiny

Když Praotec Čech vystoupil na horu Říp, rozhlédl se po krajině a pravil: „To je ta země zaslíbená, slaninou a sýrem oplývající.“ Historikové později upozornili, že původní věta zněla trochu jinak. Historikové ale burger neochutnali.

Dobře nakouřený argument. Rafinovaná chuť císařské alchymie. Přišel, viděl, ochutnal. A zůstal. Bivoj přemohl divokého kance a donesl ho na Vyšehrad. „Živého?” zeptala se knëžna Kazi. „Zatim,” odpověděl Bivoj a požádal kuchaře o slaninu. Historikové tuto část pověsti obvykle vynechávaji, protože vrhá na vznik Bacon Burgeru až přiliš jasné světlo.

Jan Hus věřil, že pravda musí zvítězit. Stejně neústupně hájil švestkovou BBQ omáčku, i když kostnický koncil trval na kečupu. Spor se vyostřil a kuchař dostal příkaz burger pořádně zakouřit. Hus si ještě naposledy posteskl: „Takhle jsem to nemyslel.“

Rudolf II. povolal nejlepší alchymisty, aby proměni-li obyčejný burger ve zlato. Přidali med, JD omáčku, modrý sýr a několik přísad, které dodnes svítí ve tmě. Zlato nevzniklo, ale císař snědl důkaz a výzkum označil za úspěšný.

Karel IV. založil univerzitu, postavil most a rozšířil Prahu. Royal Chilli Burger byl jeho poslední velký projekt. Stavba držela perfektně, pouze císaři po prvním soustu nedržel výraz. Karlovy lázně vznikly údajně hned následujícího dne.

Žižka nechal postavit vozovou hradbu, aby ochránil poslední Hot Dog před křižáky. Bitva trvala celé odpoledne a byla rozhodnuta dvojitou dávkou smažené cibulky. Žižka opět neprohrál. Hot Dog bohužel ano.

Když poslové přišli pro Přemysla, zastihli ho při sklizni čerstvě usmažených hranolků. Namítli, že brambory se do Evropy dostanou až za několik století. Přemysl je posypal solí a odpověděl: „Proto budu kníže já a ne vy.“

Václav IV. nedůvěřoval rádcům, poslům ani vlastnímu dvoru. Trval na tom, že mezi ním a pivem nesmí stát nikdo. Dvořané namítali, že se to nedělá, a pak si dali taky. Jediná královská reforma, která se ujala beze zbytku.

Babička položila na stůl teplé brownie, vanilkovou zmrzlinu a pivní karamel. Barunka namítla, že v původním rukopisu nic takového nebylo. „Tak ho přepiš,“ řekla Babička vlídně a snědla poslední stránku.

Za císaře pána se chodilo na vojnu, ale Švejk by se raději zastavil na jednu poctivou točenou. Protože i cesta dějinami je hned veselejší, když se vám v ruce rozpouští zmrzlina.

Kněžna Libuše předpověděla velkou slávu Prahy – a také chvíli, kdy se krémový shake, šlehačka a karamel spojí v jediné sladké proroctví. Některé vize se zkrátka plní s brčkem v ruce.